Když jsem se ptala, jak se maminka s otcem, tedy jak ona se s manželem poznali, tak mi řekli, že v lese. Docela mě to zaskočilo, protože neznám asi nikoho, kdo by se seznámil v lese. A oni řekli, že tehdy moje maminka, když byla mladá, tak byla na zábavě. Konalo se to u rybníka a vždycky domů moje maminka chodila s kamarádkami přes les a tam právě jel můj tehdy budoucí otec. On jel na motorce, měl rozbitá zrcátka, a tak raději místo po hlavní silnici jel po lesní cestě. A protože moje maminka s kamarádkami byly opilé, tak se mu smály. Nakonec slovo dalo slovo, otec si domluvil s maminkou rande na další den.
A bylo vystaráno. Oba dva se do sebe zamilovali a potom také do motorek, protože můj otec tehdy jako ještě mladý, tak byl automechanik opravoval jak automobily, tak také samozřejmě motorky. A maminka říkala, že když otec má takovou lásku k motorkám a samozřejmě také k ní, že moje maminka se také kvůli otci naučí jezdit na motorce. Je to docela prima. Líbí se mi to. Nevím jak vy, ale já bych asi kvůli klukovi, kvůli svému partnerovi se nenaučila dělat něco, co bych nechtěla. Jenomže moje maminka říkala, že ze začátku se bála, ale potom, když viděla, jak na motorkách jezdí i mladé slečny, tak si říkala, že tohle také může zkusit.
A ona říkala, že když to vyzkoušela asi podruhé, tak se jí to zalíbilo a řekla, že si taky udělá řidičské oprávnění na motorku. V tomhle maminku opravdu obdivuji. Stejně mi řekla, že potom, když v pětadvaceti letech otěhotněla se mnou, když mě čekala, tak potom už na motorku nikdy nesedla, protože se bála a myslím si, že je naprosto logické a také zodpovědné, že těhotná žena na motorku vůbec nesedne ani jako spolujezdec. Tohle mi maminka řekla, že ani jako spolujezdec na motorce nebyla. Když byla těhotná, ani potom, když čekala druhé dítě. Prý už pak nikdy.